Kurz tvůrčího psaní.

Jméno-Elisa

Název tvorby- Vlk a zajíc
Jedné noci v lese,
vlk kráčí.
V tlamě zajíce nese,
jehož krev trávu máčí.

Vlk klopýtne o větev,
zajíce upustí. -
-On ale není mrtev,
nemá ani zlámané kosti.

Nese zajíce za uši,
do vlčí nory.
Zajíc nic netuší
a vlk leze přes hory.

Najednou se vlk zastaví,
podívá se na něj.
Zajíce na zem postaví,
A pomalu končí náš děj.

Zajíc se rozběhne,
vlk se na něj dívá.
Zajíc z hor seběhne,
Tak to většinou nebývá.

Vlk vidí poranění,
a jak zajíce zmrzačil.
Už žádné dohánění
a tak vlk kouzlem zajíce vyléčil.

Takto končí náš příběh o vlkovi,
který zajíce ušetřil.
Tenhle vlk je už takový-
- i přesto, že zajíc mu patřil...
:)

krásné ale poněkud drastické! xD

Na krásné město v upadající mlze se snáší tma. Lidé dodělávají poslední zbytky své práce. Slunce celkem normálně zapadá a malá Kate se rozhlíží z okna po své matce. Pracovní doba ji totiž skončila už před hodinou a malá dívka má hlad. Moc dobře ví, že nemají na auto, protože jsou její rodiče rozvedení, tak musí její máma chodit domů pěšky přes temný les. Po tváři ji začaly stékat první slzy. Slzy zoufalství. Kdyby alespoň byla doma její starší sestra, která ovšem šla spát ke své kamarádce, kterou Kate nezná. Odhodlá se tedy k činu, který zprvu nechtěla, ale nakonec se zmohla. Půjde svou mámu hledat.
Hodí přes sebe tenký kabátek a vydá se na cestu. Když sejde první schod jejich domu, vzhlédne k měsíci ve tvaru úplňku. Její papuče se neslyšně dotýkají navlhlé cesty. Ohlédne se kolem sebe, jestli zde není někdo, kdo by jí mohl alespoň přes les doprovodit - nebyl.
Když došla k lesům, zhluboka se nadechla. Byla tma a stromy jí připadaly jak strašné obludy. Rozběhla se tedy a nejsilnějším krokem zamířila do toho osudného lesa. Všude bylo ticho,jen tiché krůčky od Kateiných botiček. Nikde ani živáčka, pouze tma, tma, tma a zase tma.
Když v tom narazila na hedvábný šál - od krve. Od krve její matky. Popadla ho tedy a utíkala s ním dál. Najednou ztuhla uviděla totiž zohavené tělo její matky. Byla mrtvá, bez známek života. Kate objala její tělo a ve věčném pláči usnula.
Najednou se probudila v teple, jakoby v jiném těle. Když si chtěla protřít oči, všimla si, že má místo nich... tlapy. Obrátila zrak na vlka před sebou. byla jsi vyvolena, Kate. Pojď s námi, půjdeme tvou matku pomstít," promluvila na ní bílá vlčice.

Od té doby, vždy za úplňku, ve tři hodiny ráno, zabijí vlci jednoho člověka na protest. A včele jim je Kate, rudá vlčice.

Krásné!Padám na kolena.

a podívej se prosím do novinek ano?

Ano ;D

Keď ráno sa prebudím a ucítim vietor,
raz šťastná sa cítim.
Okamžite zapojím svoj výkonný motor
a idem za tým.

Ľahučký vánok ma ovieva,
raz šťastná som.
Milujem ten pocit - to som ja!
Každý vie o tom.

Keď cítim vietor v kožuchu,
viem, že všetko prekonám.
Keď cítim vietor v kožuchu,
silu a odvahu mám!

Je mi jedno aké je počasie,
ja som proste šťastná.
To je ten najlepší pocit na svete,
keď cítim sa volná.

Vychutnávam si tu chvíľu
a šťastie je čím dál viac.
Už neujdem ani míľu,
zastavím sa a vyju na mesiac.

Keď cítim vietor v kožuchu,
viem, že všetko prekonám.
Keď cítim vietor v kožuchu,
silu a odvahu mám!

nádherné!

Díky :D

Byla chladná noc a já opět spal ve studeném křoví o hladu.Když jsem se ráno probudil, jako vždycky jsem marně hledal nějaký pořádný kus masa, už mě nebaví pořád lovit jen blbé ptáky a zajíce.Jenže do tohohle lesa se nikdy nikdo neodváží.Šel jsem tedy najít něco k jídlu, když jsem ale uslyšel kroky,schoval jsem se do křoví a potichu pozoroval mou budoucí oběť.Měla na sobě červený plášť a čepec,k tomu měla košík a v něm dort s nějakým masem.Rychle jsem vyběhl ze křoví a skočil na dívku v plášti.Začala křičet,ale potom už její hlas utichl. Já se konečně najedl, ale když jsem večer usínal bylo mi jí líto,začal jsem nad tím přemýšlet a litovat toho,rozhodl jsem se že už nikdy nic živého nesním a dodnes jsem to vydržel.