Příběhy se slovy....

Ták, akúsi moji splácaninu vám semhle, pokládam ;D
___________________________

Byla tam. Stála a v puse převalovala karamelku, která beztak z karamelu nebyla.
Divný pocit.
Nejradši by ji vodpálila dynamitem do vzduchu, ale předs ji má ráda.
Svou sestru.
I tak občas nastanou časy,kdy není dvakrát veselé s ní vyrůstat ve společném pokoji.
A právě to je ten důvod, proč nyní stojí na nádraží s kufrem a čeká na první vlak, který se rozjede směrem "její babička".
Její babička a babiččina kokosová buchta v malebné chaloupce na okraji vísky. Byla by se tam i těšila, ale jak ji jenom vysvětlit, že je zde bez matčina vědomí? Snad to pochopí. Inu, při nejhorším pro ni přijede matka, která ji vlepí facku a začne po ni řvát, že nemají také bohatství, by si dovolili takto zbytečně utrácet a že si měla místo toho koupit nějaký pořádný jídlo v "fásfůdu".
"Á, už je tu! Konečně!" zašeptá si pod nosem a žačne se blížit směrem k vlaku.
Byl to první odvážný čin, který učinila. Tedy...zatím. Myslím.
Nechme to plavat. Berme to tak, že to až tak důležité nebylo.
Nastoupila tedy do vlaku, usadila se poblíž okna a pozorovala za sklem se rychle pohybující obzor. Zpochybněla. Možná, že to nebylo až tak nutné. Možná...
Bylo tohoto tolik, že začala uvažvovat, že se otočí na patě a poleze zpátky domů. Zpátky domů k voňavým řízkům, svému pokoji,...mámě a sestře.
Ale už to něšlo.
"Kostky jsou již vrženy..." pomyslela si.
A ubíhajícím okolím se odplavovala její špatná nálada. Začala myslet na nejnepravděpodobnější věci co dokázala.
"Co když babča objevila ropné doly a místo její chaloupky tam bude stát ropná věž? Kdo ví.." zasmála se. Z toho dostala škytavku.
to co bylo doposud černé, se vyjasnilo.
Vše se vracelo k normálu.
Prozatím.

A snad nevadí, že jsem to trošku upravila (př. místo podst. jm. př. jm. apod.) :D

Ferusze ;DDD

Nemám co dodat! :D Sice je to jakási komolená řeč ale mě se to líbilo :DDDD

To bylo schválně ;) :D

nějak mi to došlo :D

OK ;)